Slovenská provincie

Školské sestry sv. Františka Česká provincie

Na Slovensko přišly Školské sestry poprvé v roce 1919 na pozvání Mons. Andereja Hlinku do Rožumberka a začaly působit na různých stupních škol (mateřská, lidová, měšťanská, učitelský ústav pro učitelky mateřských škol), také v internátě a v sirotčinci. Jejich nasazení v oblasti vzdělávání, výchovy, kulturní a charitativní činnosti, stejně jako jejich duchovní působení, se stalo známým, a tak si mnozí kněží přáli, aby sestry přišly do jejich farností. V průběhu let 1928 – 1933 vznikly komunity v Popradě, Liskové pri Ružomberku a v Liptovské Tepličce, kde sestry vyučovaly na lidových školách. Výsledkem jejich působení byl i vzrůstající zájem děvčat o vstup do kláštera.

Kvůli politické situaci byly sestry nucené v roce 1939 ukončit svoji činnost v Ružomberku. Přijali pozvání Mons. Tomáše Růžičky a odkoupily Katolický dům v Žilině, kde otevřely měštanskou školu pro děvčata a z Ružomberka sem přesídlily učitelský ústav pro učitelky mateřských škol s cvičnou mateřskou školou. Válečná sitace způsobila, že sestry měly těžkosti v komunikaci s generálním domem v Praze, a proto bylo potřebné, aby se osamostatnily. Ve prospěch tohoto rozhodnutí svědčí i rostoucí počet sester ze Slovenska. V roce 1939 tak vznikla samostatná administrativní jednotka s názvem regie, jejíž centrum bylo zpočátku v Popradě a později se přesunulo do Žiliny.

Po skončení války v květnu 1954 byly na Slovensku zestátněné včechny stupně škol. Z tohoto důvodu byly sestry odvolané z pozic ředitelek škol a nahradili je civilní ředitelé, kteří sympatizovali s komunistickou ideologií. Sestry byly rozmístěné po 2 – 3 na různá místa na Slovensku (např. ve Svrčinovci, Fačkové, Podolínci, Prešově, Vranově nad Topľou, Čemerném, Humenném, Duplíně a v Malcově), kde měly povolení učit. V roce 1947 se federální dům přesídlil do Říma a zřídili se tři provincie, mezi nimi i Slovenská provincie se sídlem v Žilině. V jubilejném roce 1950 za pontifikátu Pia XII. byly definitivně schválené jejich konstituce a sestry se staly kongregací papežského práva.

Aktivní působení sester ve školství ukončil zákon, podle kterého byly sestry učitelky propuštěné ze školství 30. června 1950. Následně byly všechny sestry v rámci Akce „R“ v srpnu 1950 soustředěné v centralizačním klášteře v Kláštore pod Znivem. V centralizačním klášteře pracovaly v rámci nucených prací na polích a v lesech. V roce 1951 byly deportované do Čech, kde pracovaly v Sudkově v továrně na zpracování lnu. Tříleté působení sester v továrně bylo svědectvím a evangelizací více skutkem než slovem. Výsledkem bylo tvrzení tamějších pracovníků, že přítomnost sester zvýšila pracovní morálku a zlepšila mezilidské vztahy.

V letech 1954 – 1955 působily sestry v ústavech České katolické charity, a to v domovech důchodců a v ústavech pro mentálně postižené děti a mládeř. Tvořivá láska sester přinesla své plody u tady. S Pražským jarem v roce 1968 přišlo politické uvolnění a s ním i možnost přijímat řeholní dorost. Do kongregace tak opět mohly vstoupit nové sestry. Sestry využily i možnost návratu na Slovensko, kde vzniklo několik malých komunit. Vypomáhaly ve farnostech, věnovaly se katechezi a některé pracovaly ve zdravotnictví. Politická svoboda netrvala dlouho. Nastalo období normalizace a bylo obnovené pronásledování Církve. Sestry vnímaly, že mají zůstat na Slovensku. Musely se však navenek zřeknout řeholního oděvu a pracovat v různých civilních zaměstnáních. Pán je odměnil dalšími sestrami, které tajně stoupily do kongregace. Zažily chvíle utrpení, strachu a oběti. Byly sledované tajnou policií, předvolávané na výslechy a některé strávily určitý čas ve vězení.

Pronásledování však sestry nezlomilo a do období svobody po roce 1989 vstoupily jako věrné služebniče. V roce 1990 byl kongregaci vrácen provinciální dům v Žilině a postupně se sestry z Čech mohly vrátit na Slovensko. Komunity v Bratislavě, Trnavě, Ružomberku, Popradě, Prešově a Košicích vystoupily z „podzemí“ a sestry začaly veřejně nosit řeholní oděv. Otevřely se nové možnosti působení a uplatňování charismatu. Bylo zřízené Gymnázium sv. Františka v Assisi v Žilině. Sestry začaly vyučovat náboženství i profánní předměty a věnovat se pastoraci mládeže a různým evangelizačním aktivitám. Příchodem nových povolání se otvíraly další komunity.