Naše historie

Školské sestry sv. Františka Česká provincie

Historie v kostce

Vznik malé komunity

Píše se rok 1843. Mladá Rakušanka Antonie Lampelová, její sestra Amálie a několik dalších mladých františkánských terciářek přijaly nabídku žít společně v malé komunitě, aby se společně naplno věnovaly výchově a vzdělávání děvčat, především z nižších sociálních vrstev.

Mladé společenství rostlo a plné nadšení rozšiřovalo okruh své činnosti. Sestry zakládají nové školy a chtějí vyučovat mladé dívky a vychovávat ji v křesťanském duchu. Věnují se přednostně chudým. Sestra Františka o tom píše: „Není to jen škola, kterou mají sestry na starosti, ale daleko těžší a obtížnější úkol výchovy dětí. … Musíme být opravdu pokorné, docela malé před Bohem, aby nás vzal do svých rukou, a tak nám pomáhal děti vychovávat. To přece víme, že požehnání musí přijít shůry od Otce světla. Jakmile na to zapomínáme, nalezneme jenom samy sebe a všecko pokazíme.“

Nová větev

Tři rodné sestry – Hyacinta, Vojtěška a Jakuba Zahálkovy – vstoupily do této mladé kongregace v Grazu roku 1860. Již roku 1886 navštívily území své vlasti a setkaly se s tehdejším královehradeckým biskupem otcem Josefem Haisem a vyjádřily svou touhu založit odnož Školských sester sv. Františka v Čechách. On jim na oplátku svěřil své přání mít na území diecéze řeholní sestry, které by se staraly o výchovu a vzdělávání dívek. Po vyřízení nutných formalit – povolení od řeholního společenství v Grazu, a také za finanční podpory rodiny Zahálkovy a hraběnky Stadionové se sestry Zahálkovy vrátily roku 1888 do Čech a začaly vyučovat chudé děti ve městě Slatiňany. Tak vznikla nová autonomní větev Školských sester svatého Františka, v jejímž čele se ocitla Matka Hyacinta Zahálková.

Další růst kongregace

Kongregace se rozšiřuje do Chrudimi, a poté také do Koclířova. Za deset let po příchodu do Slatiňan má Kongregace již 51 členek.

V roce 1910 byla zvolena jako druhá generální představená sestra Xaverie Fürgotová. Kongregace se dále rozšiřuje i do USA, neboť američtí duchovní žádali evropské řeholní sestry o výpomoc v duchovní správě u přistěhovalců a ve školách. Do Ameriky odjíždí tehdy již 70letá a nemocná sestra Hyacinta Zahálková a ve svém novém působišti také odevzdává život Pánu.

Kongregace postupně přijímá další činnosti: Gymnázium v Praze, výchovnou činnost v sirotčinci v Nymburce, v Praze na Kampě péči o nevidomé a další práce v různých městech. Roku 1919 se kongregace začíná rozvíjet také na území Slovenska.

Sestry v době válek a totality

Sestry přečkaly s Boží pomocí nelehké časy obou světových válek, kdy čelily nedostatku a nebezpečí. Roku 1950 získala kongregace statut papežského práva a došlo k definitivnímu potvrzení konstitucí. Za doby komunismu čelily sestry nesvobodě a pronásledování. Některé sestry žily v malých tajných komunitách společně s bratry františkány. Významnou změnu přinesla 60. léta, kdy se konal II. vatikánský koncil, který měl velký vliv na celou církev, a také na liturgii. Školské sestry svatého Františka zareagovaly na koncilní dokumenty rychle a pohotově, k čemuž přispěla tehdejší provinciální představená sestra Eliška Pretschnerová – v současné době probíhá proces jejího blahořečení.

…a sloužíme až dodnes

Po pádu komunismu se činnost sester rozšířila ještě do Kazachstánu, později také do Indie. Do naší České provincie se znovu přijímají nové sestry, které cítí povolání do našeho společenství. Ve spojení s celou Kongregací se snažíme o prohlubovaní našeho života podle evangelia a dáváme se do služeb Církvi především v naší výchovné a sociální činnosti. Mladší i starší sestry jsou nyní jednou rodinou, která roste ve vzájemné lásce.

Naše konstituce začínají těmito slovy:

„My, Školské sestry Třetího řeholního řádu svatého Františka, odvozujeme svůj původ od společenství vzniklého z františkánského charismatu Matky Františky Antonie Lamplové v Grazu, Rakousko, roku 1843. Matka Hyacinta Magdalena Zahálková pokračovala v tomto duchovním odkazu v novém založení v Čechách v roce 1888.“

V roce 1992 vydala Kongregace knihu o našich dějinách s názvem Stoletá cesta. Na jejím zpracování se podílelo více sester z různých zemí, které spolu popsaly vznik kongregace v Grazu i následné založení ve Slatiňanech, odchod prvních sester do misií a zakládání nových provincií, těžkosti života po roce 1950 v Čechách i na Slovensku, obnovu kongregace pod II. vatikánském koncilu atd.

Pod následujícími odkazy najdete:

Stručné dějiny našeho společenství Podle úvahy o dějinách naší kongregace, kterou napsala SM Blažena Fabíková OSF a knihy „Stoletá cesta“ zpracovala SM Ludmila Pospíšilová OSF.

Život sester České provincie v době vlády komunistické totality Svědectví SM Blaženy Fabíkové OSF.

Svědectví naší sestry

Naše sestra Milada Kopecká (*1932) se zapojila do projektu Paměť národa. Na tomto odkazu si můžete pustit její svědectví ze života za komunismu.

„Školské sestry byly ubytovány v zdevastovaném objektu v Krnově. Tam v roce 1951 odjela tajně složit řeholní slib. Školské sestry poté dostaly povolení pracovat v nemocnici ve Vysokém Mýtě. Strávila tam deset let. Pak se věnovala práci s postiženými dětmi a starala se o umírající seniory. Při práci se jí přes řadu ústrků ze strany státních orgánů podařilo vystudovat obor speciální pedagogika na Univerzitě Palackého v Olomouci. Vedle své práce v domově pro seniory v Praze se pamětnice podílela na organizování tajných kurzů teologie pro studenty a kvůli tomu ji vyslýchala Státní bezpečnost. Za totality byla svědkem policejních razií proti věřícím. V roce 1992 byla zvolena představenou Konference vyšších řeholních řádů. Tuto práci vykonávala šestnáct let.“

„Za hrozného komunismu bylo těžké něco dělat“ (2017)

Video o historii naší kongregace

Podívejte se na video o naší kongregaci – o její historii i se snímky ze současnosti. (Titulky k fotografiím jsou v angličtině.)