Z deníku novicek

Prožíváme druhý rok noviciátu, který je zaměřen už více apoštolsky. Současná pandemická situace nám pozměnila promyšlené plány praxí. Snad nás tím Pán učí větší flexibilitě a větší svobodě od našich představ. Jisté je, že si každého z nás vede i tímto časem.

Už na podzim 2020 jsme začaly naše praxe službou vlastním nemocným sestrám, když se v našem provinčním domě rozšířila nákaza koronaviru. Podle svých možností jsme sloužily u nemocných sester a více se zapojily do potřebných služeb v domě. Naše praxe pak začaly nečekaně v listopadu 2020, kdy jsme byly osloveny s prosbou o pomoc v domě Fatima, v němž nastala krize v souvislosti s koronavirem. Dům Fatima provozuje Charita a žijí v něm lidé s tělesným postižením, kteří se připravují na samostatné bydlení. Nabídku zapojit se do pomoci jsme přijaly a staraly jsme se po dobu adventu o klienty zařízení, kteří kromě svého handicapu ještě onemocněli koronavirem. V průběhu ledna a února jsme měly příležitost poznat naše fraternity v Brně, v Liberci a na Hoješíně.

“Za čas praxí jsem vděčná. Hned první zkušenost byla akční, ze dne na den jsme se ocitly v přímé péči o klienty nakažené covidem. Jsem ráda, že jsme těmto lidem mohly i přes respirátory přinést trochu úsměvu a vlídného slova. V Brně jsem měla možnost docházet do zařízení Effeta pro lidi s mentálním postižením. Učila jsem se být tam tady a teď a stát se spolu s těmito lidmi trochu víc “dítětem”. Na své třetí praxi na Hoješíně jsem spadla s místními sestrami do desetidenní karantény kvůli dvěma z nich, které onemocněly covidem. Místo pastorace ve farnostech jsem tedy prožila režim kontemplativního kláštera – práce v domě, modlitba, společenství. Jsem vděčná, že mě Pán vším provází a ze všeho pro mě umí vytěžit dobro.” (S. Faustýna) 

“Praxe mi přinesly krásnou zkušenost zkusit si různé činnosti dohromady s ‘identitou řeholní sestry’. V době prvního kanonického roku noviciátu jsme přeci jen pobývaly více doma a spolu, ale teď jsme už vyrazily do světa. Jsem vděčná za seznámení se s dalšími sestrami naší provincie, a také za objevování svých darů i limitů v různorodých pracích. Potvrdilo se mi například, že mi dělá radost sdílet se s lidmi, a to především s těmi, kteří teprve objevují víru v Boha. Nejvíce se mi líbila setkání s klienty i pracovníky v libereckém hospicu sv. Zdislavy. Zajímavá byla i zkušenost práce s dětmi nebo s rodinami na Hoješíně.” (S. Bonaventura)

S důvěrou vyhlížíme, co nás ještě ve zbytku noviciátního času čeká. 

Novicky Faustýna a Bonaventura