Z deníku novicek

Školské sestry sv. Františka Česká provincie

Prožíváme druhý rok noviciátu, který je zaměřen už více apoštolsky. Současná pandemická situace nám pozměnila promyšlené plány praxí. Snad nás tím Pán učí větší flexibilitě a větší svobodě od našich představ. Jisté je, že si každého z nás vede i tímto časem.

Už na podzim 2020 jsme začaly naše praxe službou vlastním nemocným sestrám, když se v našem provinčním domě rozšířila nákaza koronaviru. Podle svých možností jsme sloužily u nemocných sester a více se zapojily do potřebných služeb v domě. Naše praxe pak začaly nečekaně v listopadu 2020, kdy jsme byly osloveny s prosbou o pomoc v domě Fatima, v němž nastala krize v souvislosti s koronavirem. Dům Fatima provozuje Charita a žijí v něm lidé s tělesným postižením, kteří se připravují na samostatné bydlení. Nabídku zapojit se do pomoci jsme přijaly a staraly jsme se po dobu adventu o klienty zařízení, kteří kromě svého handicapu ještě onemocněli koronavirem. V průběhu ledna a února jsme měly příležitost poznat naše fraternity v Brně, v Liberci a na Hoješíně.

“Za čas praxí jsem vděčná. Hned první zkušenost byla akční, ze dne na den jsme se ocitly v přímé péči o klienty nakažené covidem. Jsem ráda, že jsme těmto lidem mohly i přes respirátory přinést trochu úsměvu a vlídného slova. V Brně jsem měla možnost docházet do zařízení Effeta pro lidi s mentálním postižením. Učila jsem se být tam tady a teď a stát se spolu s těmito lidmi trochu víc “dítětem”. Na své třetí praxi na Hoješíně jsem spadla s místními sestrami do desetidenní karantény kvůli dvěma z nich, které onemocněly covidem. Místo pastorace ve farnostech jsem tedy prožila režim kontemplativního kláštera – práce v domě, modlitba, společenství. Jsem vděčná, že mě Pán vším provází a ze všeho pro mě umí vytěžit dobro.” (S. Faustýna) 

“Praxe mi přinesly krásnou zkušenost zkusit si různé činnosti dohromady s ‘identitou řeholní sestry’. V době prvního kanonického roku noviciátu jsme přeci jen pobývaly více doma a spolu, ale teď jsme už vyrazily do světa. Jsem vděčná za seznámení se s dalšími sestrami naší provincie, a také za objevování svých darů i limitů v různorodých pracích. Potvrdilo se mi například, že mi dělá radost sdílet se s lidmi, a to především s těmi, kteří teprve objevují víru v Boha. Nejvíce se mi líbila setkání s klienty i pracovníky v libereckém hospicu sv. Zdislavy. Zajímavá byla i zkušenost práce s dětmi nebo s rodinami na Hoješíně.” (S. Bonaventura)

S důvěrou vyhlížíme, co nás ještě ve zbytku noviciátního času čeká. 

Novicky Faustýna a Bonaventura